Ostrov Vis, Chorvatsko

Ostrov Vis je nejvíce předsunutý chorvatský ostrov o rozloze 90,3 km2. Hvarský kanál ho odděluje od ostrova Hvaru, a Biševský od ostrova Biševo. Od italského pobřeží je vzdálen kolem 60 mil. Ostrovem se táhnou tři horská pásma mezi kterými se nacházejí kamenitá pole. Největší vyvýšeniny jsou Hum (585 m), Sveti Duh (563 m) a Mali hum (514 m). Obyvatelé se zabývají zemědělstvím, rybolovem a turizmem. Pobřeží ostrova je strmé a členité. Na západu ostrova je Komižšký záliv, a na severu Viška luka.

První obyvatelé sídlili na Visu již ve III. tisíciletí před Kristem. Byli středomořského původu. Ve II. tisíciletí před Kristem byli vytlačeni Ilyry, kteří zde v VI. a V. stol. před Kristem zformovali svůj stát. Syrakuský tyran Dimitrij Starší kolem roku 397 před Kristem zakládá na Visu svou kolonii Issu, jejíž obyvatelé rozšířili svůj vliv na ostrovy střední Dalmácie. Nadvládu Issy ohrozil ilyrský král Agron I. a královna Teuta, kterou roku 219 před Kristem porazili Římané. Od té doby Issa uznávala nadvládu Říma.

Po zkáze Západořímské říše (roku 476) uznával Vis v jeden čas vládu Gótů a pak Byzantinců. Chorvaté začali Vis obydlovat od VII. stol. Roku 997 Vis obsadili a zdevastovali Benátčané. Od roku 1420 byl pod správou Benátčanů. Mírem v Campoformiu roku 1797 ho Benátky přenechávají Rakousku, po míru v Požunu roku 1805 se dostává pod nadvládu Francouzů, kteří ho opevnili. V březnu roku 1811 způsobila anglická flotila těžkou porážku francouzsko-italské flotile a okupovala Vis. Ustanovením Vídeňského kongresu roku 1814 byl znovu vrácen Rakousku do roku 1918, kdy ho okupovali Italové. Rapalskou smlouvou připadl roku 1921 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V dubnu roku 1941 ho okupovali Italové, pod jejichž nadvládou zůstal až do kapitulace Itálie roku 1943, po níž se stal vojensko-námořní základnou partizánských vojsk.

V socialistické Jugoslávii byl Vis kvůli své strategické poloze uzavřen pro cizince (zákaz vstupu cizinců byl zrušen teprve v roce 1989) a celý ostrov byl přetvořen ve velkou vojenskou pevnost. Ale právě tato izolace, ať už byla pro obyvatele Visu jakkoliv těžká v těch dobách, zařadila Vis od nezávislosti Chorvatska mezi nejoblíbenější destinace celého Mediteránu. Překrásná zachovalá příroda, ekologické zemědělství a zachovalá tradiční architektura jsou přednosti tohoto jedinečného ostrova.

Vis byl odjakživa ostrovem rybářů a vinařů. Komiža na ostrově Visu je považována kolébku rybářství na Jadranu, a v minulých stoletích byli komižští rybáři známí ve všech středomořských přístavech jako vynikající znalci svého řemesla. Dnes o slavné minulosti višského rybářství svědčí Rybářské muzeum v Komiži. Říká se, že první vinnou révu v Dalmácii zasadili staří Řekové, a že byla zasazena právě na Višském poli. Již antický spisovatel Agatarhides hovořil, že je víno z Visu ve srovnání s jinými lepší. Nejznámější autentické bílé víno je zcela jistě proslulá višská Vugava, kterou můžete ochutnat v četných restauracích a sklípcích na ostrově.